A PROČ?

 https://youtu.be/GFOUx1y6XpU 

 

Používáme je běžně a vlastně si je ani neuvědomujeme.

Každý den položíme mnoho otázek.

Jaké to jsou otázky a co nám přinesou?

Jedna z nejčastějších otázek, od které si tak moc slibujeme je otázka:

   

Proč?

 

Jedna z nejhorších otázek, kterou můžeme položit.

… komukoliv…

… sobě, druhým…

 

„A proč?“

Je to otázka, kterou kladou malé děti, když něčemu nerozumí a chtějí se něco dozvědět …

„A proč se to kolo točí? A proč je to zelené? A proč na to nemám sahat?“

… Slyšeli jsme to od svých dětí mnohokrát a jediné, co nás napadlo, bylo, jak to vlastně vysvětlit?“ Časem se tato otázka „A proč?“, zdá otravná …

Proč to vysvětlovat? Pomůže to někomu? Jak to vlastně vysvětlit? … přesto se rodiče snaží svým dětem vysvětlit věc, činnost, nebo původ toho, na co se ptají …

Snad v dobré víře, že „nějak“ svému dítěti pomůžeme pochopit běh života a světa…

Sami jsme jako malé děti tuto otázku položili snad „milionkrát“

… Známe to, máme s tím svoji osobní zkušenost, a přesto jsme nepoučitelní …

 

Jak jde čas, děti se přestávají ptát „A proč?“

… život, zkušenosti a škola, je naučí… Neptat se!.

Někdy je to tím, že jsme jim všechno a řádně vysvětlili a dítě to pochopilo … dá se o tom pochybovat, ale to je na jinou úvahu …

Nebo dítě pochopilo, že když položí otázku „A proč…?“, stejně nedostane tu správnou odpověď … tak jaký to má smysl ptát se?

 

Čím je otázka „Proč?“ tak nebezpečná nebo dokonce zbytečná?

 

Zkusme se zamyslet nad tím, co nám tato otázka vlastně přinese.

Zeptejte se svého pubertálního dítěte, které právě přineslo ze školy pětku z testu z matematiky …

“Proč jsi se nanaučil/a, když jsi věděl/a, že budete psát písemku?“

 

Jakou dostanete odpověď?

1)    V lepším případě se dozvíte … „… ale já se fakt učil/a…!“

2)    V horším případě se dozvíte … „… ostatní dostali taky pětku ..“

3)    V nejhorším případě se dozvíte … „… když ta učitelka/učitel je pěkná kráva/vůl..“

 

Co to vlastně znamená?

1)    „… ale já se fakt učil/a…!“ – pravděpodobně jde o klasickou lež, protože víte, že jste včera vaše dítě viděli dělat všechno možné, jenom ne učit se matematiku.

2)    „… ostatní dostali taky pětku ..“ – skoro 100% jde o klasickou snahu přesunout svůj neúspěch na neúspěch těch druhých a tím zmírnit svoje špatné pocity neúspěchu, a hlavně u druhých vzbudit pocit, že jde o kolektivní neúspěch.

3)    „… když ta učitel/ka je pěkný/á vůl/kráva…“ - jde o hledání chyb u druhých … většinou u těch, kdo jsou nadřízení nebo u těch, kteří za neschopnost tázaného vlastně ani nemohou… Navíc je to ubohost a vulgarita…

 

Čas plyne dále a z dětí jsou naši spolupracovníci, zaměstnanci, životní partneři, ale otázka „Proč?“ je tu s námi dále…

Používáme ji a myslíme si, že se dozvíme to, co potřebujeme … Přece platí, že „Kdo neklade otázky, nedozví se odpovědi“. Učili nás to ve škole a sami jsme se mnohokrát přesvědčili o tom, že kladením otázek se dozvíme informace, které jsou pro nás důležité.

Na tom není nic špatného, kdyby to nemělo ještě jednu stranu mince …

Tu druhou …

Nejde jenom o to, klást otázky … důležité je také vědět, jaké a jak!

 

Zeptejte se svého podřízeného:

„Proč jsi mi nezavolal, když jsem ti říkal, že až se ti ozve pan XY, máš mi okamžitě zavolat?!“

„Proč jsi to nedal tam, kam jsem ti říkal, že to máš dát?“

„Proč jsi to neudělal tak, jak jsem ti říkal, že to máš udělat?“

 

Běžně kladené otázky … řeknete si … co je na nich tak zvláštního?

Ve skutečnosti hodně. Ani na jednu z těchto otázek, které začínají tázacím zájmenem „Proč?“, se nedozvíte skutečnou pravdu.

 

Pokud si myslíte, že Vám dítě nebo podřízený po pravdě řekne, že:

… „jsem se na ten test z matematiky prostě vykašlal/a, a nenaučil/a jsem se na to…“

… „jsem nezavolal, protože jsem na to zapomněl…“

… „jsem zrovna přemýšlel nad tím, co budu dělat odpoledne po práci…“

… „nechtělo se mi to udělat, protože jsem líný jako veš, a hlavně jsem už dávno zapomněl, co jsi po mně chtěl...“

… pak jste buď idealisté, anebo ještě nemáte dost zkušeností s tím, jak lidé přemýšlí …

 

Na otázku „Proč?“, se jenom málokdy dozvíme pravdu… berme to jako připomenutí toho, jak lidé přemýšlí, reagují a možná i varování před tím, jaké informace dostaneme, když tuto otázku položíme…

 

Možná je dobré položit otázku: „A proč jsem psal tento příspěvek?“

 

…. Odpověď ponechávám na Vás…